Bílé jedy – sůl

Dnešní potravinářský průmysl nám svou „péčí“ trochu zavařil, protože standardně nepředkládá surové přírodní potraviny, ale  například v případě běžně používané soli, mouky, cukru, či rýže, rafinované a všech vitamínů a dalších prospěšných látek zbavené prázdné výrobky. Jsou krásně sterilně bílé a prosté všech balastních látek a minerálů.

Častokrát se můžeme dočíst, že tělo sůl (NaCl) potřebuje, jinak organismus strádá, dostaví se solný hlad, dehydratace a další problémy. To by však mohlo platit pouze v případě soli organické, protože člověk dosolovat čištěným bílým práškem vůbec nepotřebuje.

V době kamenné člověk přijímal zhruba 0,5-3 g soli/den. V současnosti v průmyslových zemích je to okolo 10 g/den

Jelikož jsme od dětství zvyklí na přesolené a nezdravé, často předpřipravené potraviny, v dospělosti se tento zlozvyk těžko mění a člověk si bez typické slané chuti nedokáže představit žádné jídlo (přesolují se i sladké pokrmy).

S nadbytkem soli, kterým trpí téměř každý, kdo nemá chuť nebo čas na přemýšlení o svém jídelníčku, souvisí spousta neduhů, kterým souhrnně a vágně říkáváme civilizační choroby. Naše vylučovací orgány (hlavně ledviny) jsou neustále přetěžovány. Vznikají tak překyselené edémy i ženský strašák – celulitida, což není jen estetický problém.

NaCl se v těle slučuje s kyselinou močovou, která je známá jako součinitel při vzniku dny, artritidy nebo artrózy, stejně tak ledvinových a žlučových kamenů. Nemluvě o hypertenzi, následných cévních mozkových příhodách a kardiovaskulárních onemocněních.

Vůbec si to neuvědomujeme, ale denně do těla hustíme neskutečné množství skryté soli ve veškerém instantním a konzervovaném jídle, v sýrech, sušenkách atd. Pořád tolik oblíbený fast food je kapitola sama pro sebe, které se budeme věnovat později. Dávat pozor bychom měli i při výběru minerálních vod a myslet na to, proč si vůbec vodu obohacenou určitým minerálem kupujeme.

Naopak nízký obsah sodíku mají základní potraviny jako jsou brambory, vločky (nejen ovesné), rýže, těstoviny (jejichž úpravu často pokazíme přesolenou omáčkou 🙂 ), některé druhy ovoce a zeleniny.

Organickou sůl, která zcela naplní potřeby lidského těla, obsahují kořeny, stonky, listy a plody rostlin. Pokud najedeme na neslaný režim a chceme si zpočátku zajistit vyvážený příjem naturálního sodíku a chlóru (který je potřeba pro tvorbu kyseliny chlorovodíkové v žaludku  a dobré trávení), můžeme si vybrat z několika druhů zeleniny, která nám chutná a lisovat si čerstvé zeleninové šťávy. Jsou našemu organismu prospěšné ze spousty dalších důvodů…

Chuťově výrazným dodavatelem sodíku (i chlóru) je například celer, špenát, zelený hrášek, rajčata nebo zelí, ze sušeného ovoce meruňky nebo rozinky.

Pokud chceme anorganickou sůl nahradit úplně, postačí do jídla přidat cibuli a česnek. Kromě toho máme na výběr nepřeberné množství bylin, z nichž můžeme vymýšlet různé originální směsi.

Nejčastěji používáme bazalku, oregano, šalvěj, pažitku, petržel, majoránku, libeček a další a další natě a semínka.

Já například, když jsem měla před desítkou let konečně možnost začít se stravovat jinak – naturálně, jsem kuchyňskou sůl nepotřebovala vůbec. I mladý organismus byl rád, že si od zbytečné zátěže může odpočinout a díky tomu nabídl obnovenou činností chuťových buněk nové a nečekané jídelní zážitky.

Stačilo si uvařit nebo nechat naklíčit celá zrna různých obilovin (i nevšedních jako je třeba kamut nebo amarant), celozrnné rýže a pohanky. Dokonce bez jakýchkoli bylinek a dochucovadel jsem konečně zjistila, jaká je pravá chuť toho, co nám nabízí příroda – nenahraditelná oříškovozemitá v syrovém nebo aspoň dlouhým varem nezničeném zrnu…