Ovoce, zelenina a jejich rozdíl

Každý, kdo chce mít dobrý zdravotní stav, by měl konzumovat ovoce a zeleninu.

Co je ovoce

Téměř každý miluje ovoce, sladké a hlavně zdravé plody vypěstované na mnoha kontinentech naší planety. Bohužel neexistuje jednotná definice pojmu ovoce.

Obecná definice pojmu ovoce

Za ovoce se považují převážně sladké jedlé plody, semena nebo plodenství. V mnoha případech jde o víceleté semenné rostliny. Nejčastěji se však jedná o dřeviny (stromy, keře, polokeře a bylinky – koření). Ovoce by se mělo konzumovat ve 2 – 4 porcích denně. A to jak syrové, tak i zpracované.

Věda zabývající se posuzováním jednotlivých odrůd ovoce se nazývá pomologie.

Co ovoce obsahuje

Hlavní složkou ovoce je voda a sacharidy (cukry). Ovoce je také významným zdrojem vitamínů, jež jsou důležité pro náš zdravý organismus. Obsah bílkovin a tuků je zde zastoupen jen ve velmi malém množství. Tvoří asi jen necelé 1%. Obsah vitamínu C závisí na odrůdě ovoce a na stupni zralosti (přezrálé ovoce obsahuje méně vitamínu C).

V ovoci mají obsahově velké zastoupení vitamíny, minerální a jiné ochranné látky (například antioxidanty), které pomáhají chránit proti některým nádorovým onemocněním či onemocněním cév a srdce. Jednoduché cukry, těkavé silice a různé organické kyseliny dodávají jednotlivým druhům ovoce jejich specifickou chuť a vůni. Některé druhy ovoce, jako například jablka, mají vyšší obsah rozpustné vlákniny. Tato rozpustná vláknina se významně podílí na snižování hladiny nadbytečného cholesterolu v krvi. Tím se podílí na ochraně před možným infarktem nebo jako ochrana před cévní mozkovou příhodou.

Rozdělení ovoce

Ovoce se jen málokdy rozděluje po botanické stránce. Dělíme ho spíše na hospodářské či podle využití (ovoce stolní, hospodářské a moštové). Rozdělujeme je také podle oblastí, kde dané ovoce roste (ovoce mírného pásu, tropické a subtropické ovoce). Dále pak také podle doby zrání (letní, podzimní a zimní).

Ovoce stolní nebo také tabulové vyniká svou krásou, velikostí, vkusem a vynikajícím chuťovým zážitkem, stejně jako lahodností. Hospodářské ovoce se spíše hodí k sušení, pečení, vaření, přípravě kompotů, huspenin, marmelád či šťáv. Moštové se zase používá na výrobu moštů, vín či octů. Letní ovoce zraje od července do září a příliš dlouho nevydrží. Podzimní zraje asi tak od ½ září do ½ listopadu. Zimní ovoce, pokud se správně ošetří a uskladní, vydrží klidně až do května.

Ovoce mírného pásu

Ovoce mírného pásu se dělí do několika dalších skupin. Patří sem především jádroviny, jež jsou botanicky nazývané „malovice“. Jablka (z jabloně), hrušky (z hrušně).

Další skupinou jsou skořápkoviny. Toto skořápkové ovoce obsahuje mnohem méně sacharidů (cukrů) a více tuků, které jsou prospěšné pro náš organismus. Za nejcennější látky se však považují nenasycené mastné kyseliny (prospívají srdci a cévám a jsou pro tělo nepostradatelné). Mohou však vyvolat i alergickou reakci, proto skořápkoviny nemohou konzumovat úplně všichni (hlavně ti, kteří vědí o tom, že mají alergii na ořechy). Patří sem hlavně lískové oříšky (líska), vlašské oříšky (ořešák) či jedlý kaštan, který přímo pohladí vaše chuťové buňky.

Peckoviny, jinak také nazývané peckovice jsou další skupinou ovoce mírného pásu. Patří sem například třešně (třešeň), broskve (broskvoň), švestky (slivoň), stejně jako meruňky a ringle.

Poslední skupinou jsou bobule. Sem se řadí hlavně borůvky, brusinky, bílý a červený rybíz, černý rybíz, klivka, angrešt, hrozno (vinná réva), jahody (jahodník), maliny (maliník) či ostružiny (ostružiník).

Nejznámější ovoce mírného pásu

Každý dozajista ochutnal ovoce z této oblasti. Nejznámější jsou jablka, švestky, hrušky, višně, blumy, třešně, mirabelka, slíva, hrozny, maliny, ostružiny, jeřabiny, jahody, angrešt, mandle, borůvky, vlašský a lískový ořech, brusinky, černý, červený a bílý rybíz, meruňky či broskve.

Tropické a subtropické ovoce

Do těchto oblastí spadají hlavně druhy nazývané také exotické. Nejznámější jsou citróny, mandarinky, datle, banány, papája, grapefruit, kiwi, pomeranče, kdoule, oliva, avokádo, fíky, liči, mango, pomelo, kaki, nashi, ananas či dokonce granátové jablko.

Sklízení a skladování

Ovoce by se mělo „česat“ za suchého a pěkného počasí. Rozhodně ne v době dešťů a za mokra. Ovoce totiž velmi snadno podléhá plísním a různým chorobám. Skladovat na zimu by se mělo ve sklepech nebo v místnostech, které jsou suché a chladné. Čím chladnější, tím déle ovoce vydrží. Navíc je důležitá i teplota skladovacího prostoru. Měla by být stále stejná.

Zelenina

Zelenina nemusí být vždy tím nejoblíbenějším, co by lidé chtěli konzumovat. Je však zdravá.

Definice pojmu zelenina

Za zeleninu jsou označovány jedlé části kulturních jednoletých nebo dvouletých rostlin. V některých případech i víceletých rostlin (části lišící se od plodů). Mezi zeleninu však nepatří plodiny s přesným zařazením, jako jsou luštěniny nebo obiloviny. Nepatří sem také plodiny, které se pěstují pro semeno. Obecně jde tedy o souhrnné označení konzumní části pěstovaných rostlin (listy, stonky, řapíky, hlízy, bulvy a zdužnatělé kořeny).

Obsah a využití

Zelenina je také důležitým zdrojem vitamínů, minerálních látek, vlákniny a mnoha dalších prospěšných látek. Některé druhy zeleniny se využívají v gastronomii jako koření, nebo ve fytoterapii jako léčivky.

Zelenina je zdravá, vysoce kvalitní potravina s pozitivním vlivem na dobrý zdravotní stav. Díky obsahu vitamínů, vlákniny, stopového množství jiných účinných látek, jako jsou minerální látky, stopové prvky a sekundární rostlinné látky, je spojována zelenina s určitým ukazatelem zdraví a požitku. Právě některé sekundární rostlinné látky fungují jako ochranné faktory v boji proti rakovinovým onemocněním.

Také například růžičková kapusta, brokolice nebo květák napomáhají snižovat riziko rakoviny, protože obsahují glukosinoláty. Mrkev, žlutá řepa nebo špenát zase chrání na úrovni buněk před poškozením oxidačním stresem. Obsahují totiž žluté pigmenty, zvané karotinoidy. Vitamíny A a C, stejně jako stopový prvek selen (antioxidanty) pomáhají snášet lépe stres.

Rozdělení zeleniny

Nejčastěji se zelenina dělí podle části rostliny, pro kterou je pěstována.

Spadá sem kořenová zelenina (mrkev, celer, ředkvička, křen, řepa či tuřín). Dále pak plodová zelenina, do které se řadí hlavně druhy tykvovité (melouny, rajčata, okurky či lilek). Existuje také luskovitá zelenina, kam by se například dal zařadit hrách, fazole, čočka nebo sója. Brukvovité druhy zeleniny spadají pod zeleninu košťálovou (zelí, kapusta, brokolice, květák). Je tu také listová (salát, zelí, špenát, celer) a cibulová zelenina, do které se řadí čeleď lilkovitá (cibule, česnek, pórek, paprika).

Další skupinou je zelenina kořeninová, která již svým názvem napovídá, že jde hlavně o koření (majoránka, kopr, fenykl, kmín). Do lahůdkové by se daly zařadit artyčoky, kukuřice cukrová, fenykl sladký, kardy nebo celer řapíkatý. Zelenina se také dělí na víceleté nebo dokonce mořské. V případě mořské zeleniny jde o upravené mořské řasy (Aonori, Nori).

Nejznámější zelenina

Brambory, hlávkové zelí, červená řepa, cuketa, cibule, bambusové výhonky, kedlubna, černý kořen, dýně, česnek, pastiňák, kapusta, celer, květák, křen, lilek, okurka, tuřín, mrkev, paprika, čekanka, špenát, petržel, chřest lékařský, artyčoky, rajče, ředkvička, pažitka, pórek, brokolice, rebarbora nebo salát.

Rozdíl mezi ovocem a zeleninou

Rozdíl mezi těmito dvěma pojmy není zcela pevně určený. Někdo tvrdí, že rozdíl je takový, že ovoce roste na stromech a zelenina u země. Další teorie zní, že ovoce je sladké a zelenina nikoli, což není úplně tak přesné, protože i některé druhy zeleniny chutnají sladce.

Dalším názorem je , že ovoce obsahuje větší množství jednoduchých cukrů, zatímco zelenina ne. Dle dalšího výkladu se za zeleninu obecně považuje rostlina bylinného charakteru, která se dá převážně konzumovat celá nebo z větší části (až na výjimky). Za ovoce se považují většinou plody víceletých rostlin (stromů, keřů, polokeřů). U ovocných druhů se předpokládá vytrvalost a opakování produkce plodů.

Obecně vzato, není určená přesná definice pojmů ovoce ani zeleniny, stejně jako rozdílu mezi nimi. Přestože některé druhy považujeme za zeleninu, dle různých zemědělských vyhlášek se jedná ve skutečnosti o ovoce. V běžné spotřebě je však poměrně jedno, zda se jedná o ovoce či zeleninu. Spotřebitelům záleží více na zdravosti a chutnosti.